Školská rada

Na této stránce shromažďuji pro vlastní potřebu inspirující, nebo jinak zajímavá videa a odkazy na stránky, které mohou vést ke pozitivním změnám ve vzdělávacím procesu. Zároveň přidávám vlastní krátké úvahy a otázky, na které bych rád našel odpověď.


Společná řeč učitelů
Nemyslím si, že se škola musí měnit od základu. Většina učitelů jsou lidi, kteří vědí proč učí a mnohdy to dělají dobře. Ne každý má však stejný názor na to, co to znamená "dělat to dobře".
Je žádoucí, aby učitelé v každé dané škole dostali prostor k setkávání. Je nutné, aby spolu mluvili, stanovali si společné cíle a měli od dětí obdobná očekávání. Toto není možné nastavit o přestávkách a při obědě, nezbytností je najít si na vzájemnou komunikaci čas.
Ve školách, kde nedochází ke vzájemné komunikaci, nastává zmatek. Stačí se podívat, jak složitou má situaci dítě v rodině, kde se nedohodnou dva rodiče - dva šéfové. Ve škole v šesté třídě má dítě klidně i deset různých šéfů. 
Najít společnou řeč je základní stavební kámen fungující školy.
JH


Tomáš Feřtek
O školách, které se vydaly na cestu
"...dejte učitelům šanci a dejte jim čas na to, aby se na tu cestu vydali sami. Já si ani nemyslím, že důležité, aby se v těch školách dělo všechno, o čem je ve videu řeč,  ale podstatné je, jestli se ta škola vůbec vydala cestu, jestli někam vyrazila. Jestli už je v pohybu, tak velmi pravděpodobně dojde do nějakého stavu, která bude nějakou místní variací toho, o čem je řeč a podle mě bude školství vypadat nějakým způsobem, jaké jsme viděli na videu (ukázky z Finské školy)..."

Podle mého názoru zajímavé a smířilivé povídání pro školy, které se chtějí vydat na cestu změny. Základem není revoluce, ale cesta samotná, která využívá potenciál "běžné" školy.


Rodiče
Často, když proběhne na nějaké škole průzkum spokojenosti, dopadne většinou stejně. Rodiče jsou z valné části se svou školou spokojení. Materiálně je vše O.K., pedagogický přístup také. Srovnají školu s tím, jak to zažili oni, řeknou si, že je to stejné, nebo i o fous lepší, protože jsou hezčí učebnice, takže v tom nevidí problém. Když se jich ale zeptáte, zda oni chodili do školy rádi, tak tam už to tak jednoznačné není. Dospělých, kteří měli školu opravdu rádi, je minimum. Každý to bere tak, že škola tady prostě je a musí se do ní chodit. Říkají, že by to vlastně bylo skvělé, kdyby jejich děti chodily do školy rády, ale s tím se tak nějak nepočítá. 
Učitelé si ve školách často stěžují na to, že rodičům je škola ukradená. S postupující školní docházkou ubývá rodičů na třídních schůzkách, objevují se spíše ty od premiantů a potížistů.
Rodiče i učitelé se shodují na tom, že jejich spolupráce by byla přínosná. Rodiče však mají málo času, učitelé na tom nejsou lépe.
Jak to udělat, aby rodič zůstal se školou ve skutečném živém kontaktu?
JH


Ondřej Kania
Finský sen
Návštěva finské školy.


Známkování
Už jako malého kluka mě bavilo psát. Psal jsem si básničky, psal jsem příběhy, které jsem dával číst spolužákům. Největší odměnou pro mě bylo, když nějaký příběh putoval z ruky do ruky. Pak se objevil předmět nazvaný sloh. Těšil jsem se, že do psaní začnu pronikat erudovaně. Nepamatuji si na první známku. Pamatuji si celkové hodnocení. Trojky a čtyřky. Neustále jsem se pročítal učebnici a snažil se přijít na to, kde dělám chybu. Stále to samé. Učitelka nahlas předčítala slohy spolužáka, který používal vzletná slova a literární obraty vyčtené z knih. Postupně jsem opouštěl to, co mi původně dělalo radost a snažil se přiblížit tomu, co učitelka považovala za správné. Vystudovala přeci češtinu, tak musí vědět, co je správné a co ne. Sem tam jsem dostal dvojku, ale trojky převládaly. Nevěděl jsem, co zlepšit. Nezeptal jsem se, protože jsme byli vychování k tomu, neptat se. Jediným ukazatelem byly známky. Ty mi však neřekly co dělat jinak. Psaní, které mi původně přinášelo radost, jsem se na delší dobu vzdal.
Škola by si měla klást otázky, proč známkuje, k čemu známky jsou. Mají nést žákovi informaci o tom, jak v určitém předmětu prosperuje? Mají ho motivovat k větší snaze? Funguje to? Hodně rodičů o známky stojí. Nemusíme je rušit. Dejme jim však význam.
JH



Oldřich Botlík
Ještě že děti neučí mluvit škola!
... jak by to vypadalo, kdyby ministerstvo vymyslelo plán, jak naučit děti jezdit na kole? První půl rok by se věnoval popisu kola... naučit se děti nechat chybovat... Vstřícnost vůči chybě.
Wiky: Konstruktivistická škola... 
Klíčová snaha teorie konstruktivismu je překonat transmisivní vyučování (předávání hotových poznatků, opak konstruktivního vyučování) a vyzdvihnout proces konstruování poznatků učícím se subjektem. To, že žák umí odříkat látku nebo spočítat příklad podle konstruktivismu není dostačující. Je potřeba, aby žák učivu skutečně porozuměl a dokázal naučené použít v praxi. 


Škola je zařízením pro děti
Věřím, že toto tvrzení nebude nikdo popírat.
Je tomu ale skutečně tak? Podívejme se na paralelu z porodnictví. Už dlouhou dobu se vede společenská debata o tom, jak vést porody. Většina lidí se shodne na tom, že při porodu je nejdůležitější osobou matka a dítě. Logicky by tedy měla mít největší slovo v tom, jak by měl porod probíhat. Proč tomu tak vždy není? Ve chvíli, kdy matka překročí práh nemocnice, je za ní odpovědný personál. Když se něco nepovede, má z toho průšvih. Je tedy pochopitelné, že porodník chce mít nad situací kontrolu. Je pro něj důležité, aby vše probíhalo podle schválených postupů, i když se tyto postupy ne vždy přizpůsobují matce. Problém je, že ne každé matce tento přístup vyhovuje.
Ženy mají štěstí, že si mohou většinou vybrat. Chci, nebo nechci být matkou. Chci rodit v porodnici, doma, nebo jinde. Dítě si vybrat nemůže. Existuje sice domácí vzdělávání, alternativní školy i klasické školství, ale docházka je vždy povinná. Většina dětí chodí do klasických škol. Chodí tam devět let a velice často se přizpůsobují požadavkům školy. Škola je zařízením pro děti. Mají děti právo přizpůsobit si školu podle svých požadavků? Mohou předložit svůj porodní plán?
Ptejme se dětí, jakou by chtěly mít školu. Mluvme s nimi o tom, jak si své vzdělávání představují. Jaké mají očekávání. Dítě je ve škole devět let. To je dlouhá doba na to, aby si utvořilo názor na to, co se kolem něho děje a tento názor je relevantní. Berme vážně to, co nám děti říkají.

JH


Václav Fischer
Škola demokracie?
Unikátní dokument z roku 1997. O kolik jsme v současném školství dál? Část pedagogické obce může tento snímek vnímat jako nostalgickou vzpomínku, pro jiné se jedná o přítomnou realitu.


Ondřej Šteffl 
Vzdělávání pro Svět 4.0
...Jak se děti učí? Dítě je stroj na učení, ale ne vždycky se učí to, co bychom chtěli... Každý z vás absolvoval 1500 hodin matematiky. Kolik z vás umí využít trojčlenku?...


Ondřej Klus
Finsko - Vzdělávání rovností
O finském školství se říká, že si poradí i bez domácích úkolů, zkoušek a dokonce i bez předmětů. Co doopravdy stojí za úspěchem finských žáků v mezinárodních srovnávacích testech? Je to kvalita učitelů, důraz na spokojenost žáka nebo propracované procesy stanovení cílů a jejich naplňování? A existuje souvislost mezi rovným přístupem a úspěchem v matematice? Vše se dozvíte v nové reportáži Ondřeje Kluse na Voxpotu!