.                                                              .

Obecně o programech

Dovolte, abych vám představil projekt výukových programů, který se zaměřuje na filmovou a literární tvorbu a je určen převážně dětem prvního stupně základních škol. Historie projektu se začala psát na jaře roku 2017 a a v tuto chvíli jím prošlo už nezanedbatelné množství dětí. Hlavním cílem projektu je inspirovat děti k vlastní samostatné tvorbě. Celkem se jedná o čtyři programy:

  • Videodokument o školní třídě (2. a 5. třída ZŠ)
  • Filmové triky a střih videa (3. třída ZŠ)
  • Animovaný a hraný film, střih videa (4. třída ZŠ)
  • Jak napsat příběh (5. třída ZŠ)

V programu "Videodokument o školní třídě" dochází k prvnímu kontaktu s natáčením - děti vystupují v dokumentu jako hlavní aktéři. Mimo jiné si zkouší práci před klíčovacím plátnem (známé např. z předpovědi počasí), po ukončení natáčení sledují, jak se s natočeným materiálem dále pracuje (střih, klíčování, přidání hudby).

V následujících programech se děti učí konkrétním dovednostem, které mohou využít pro vlastní autorskou tvorbu např. i při natáčení filmů mobilním telefonem. V případě programů videodokument o školní třídě, filmové triky a animovaný film je výstupem krátký filmeček, který třídě zůstane na památku.

U programů filmové triky, animovaný film a Jak napsat příběh dostanou děti navíc shrnutí programu na pracovním listě, který slouží jako návod k domácí tvorbě. 

Věkové zařazení k jednotlivým programům má pouze doporučující charakter, jejich pořadí lze libovolně měnit. Jedinou výjimkou je program Jak napsat příběh, jehož koncepce směřuje k rozšíření obzorů dětí při psaní slohových prací a je výhodné, když už mají první literární pokusy za sebou (za takové lze počítat i oblíbené cvičení "Co jsem dělal o letních prázdninách").  

Vzdělávací cíle

Jak jsem již zmiňoval, hlavním cílem je přivést děti k samostatné tvorbě.

Při výukových programech ukazuji jednoduché postupy, které dětem umožní samostatně tvořit. Většina dětí umí natáčet videa na mobilní telefon, ale neví, jak natočená videa sloučit do jednoho celku a jak pracovat se střihem. Tyto dovednosti jsou základem téměř všech nabízených programů.

Dovednostem, které jsou důležité pro život, se děti začnou při filmování učit ve chvíli, kdy je ztratíme z dohledu. Které to jsou?

Dovednost utvořit tým, najít si svou roli
Dětské "filmové týmy" nejčastěji vznikají na popud jednotlivců. Příklad: Dítě s tvůrčím potenciálem dostane telefon, experimentuje s ním a zkoumá jeho možnosti. Najednou dostane nápad, natočit film. O svém nápadu informuje nejlepšího kamaráda, a když to klapne, vznikne tým. Natočí první film. Do druhého filmu najednou potřebují dalšího herce... Následuje nespočet dalších možností, jak se budou jednotlivé týmy vyvíjet. Já mám nejraději verzi, ve které se do týmu dostane i ten podivín, "co furt čučí do počítače". To je zpravidla ten, který je ochotný stříhat, "sjíždět" youtube kanály a hledat, jak vytvořit počítačové výbuchy a podobně. Nebo ten "šílenec", co při hodině furt otravuje učitele, ale umí "fakt vtipné ksichty" a vůbec se nestydí.
Je málo pravděpodobné, že se kdokoliv z týmu bude filmování věnovat i v dospělosti. Při hře na film však mohou děti zkoumat a zkoušet jednotlivé role, které budou s jejich dospělým životem souviset.

Dovednost naplánovat si práci
Při prvních filmech většinou děti pracují s tím, co je zrovna po ruce. Využijí domácího prostředí, neřeší rekvizity ani kostýmy. Když děti u filmování vydrží, začnou si všímat více drobností. Například toho, že v jednom záběru je hlavní hrdina oblečený v modré mikině a v druhém, který navazuje, ale točil se o den později, je v červeném svetru. Nebo to, že v každém záběru je úplně jiné světlo - jednou se točilo hned po škole, po druhé až večer a záběry k sobě nepasují. Ti nejvíce zkušení "filmaři" si uvědomí, že nemusí natáčet záběry paralelně jeden po druhém (podle děje), ale natočí vše, co se odehrává "v postavené scéně", naráz. Začnou si plánovat práci - co udělat dřív, co později, co všechno budou pro natáčení potřebovat.

Literární dovednosti
Většina dětí natáčí bez scénáře. Děti si prostě jen řeknou, o čem to bude a už se točí. Chlapecké příběhy jsou nejčastěji o rvačkách a střílení. Kluci si rozdělí dostupné zbraně a už to jede. Brzy si však povšimnou, že všechny jejich příběhy jsou "na jedno brdo". Začnou přemýšlet o zápletce - proč do místnosti vejde ten chlapík, co všechny postřílí? A když už dojdou až k zápletce, začnou se ptát, jestli je ten střílející chlapík dobrý, nebo zlý. Kromě toho se snaží vymyslet hlášku, se kterou jejich hlavní hrdina vejde do místnosti, nebo se kterou odpraví nepřítele. I když to na výsledku není často patrné, intuitivně docházejí k Aristotelově poetice. A i když nadále pracují bez textu, uvědomují si souvislosti příběhu. Co upozadit, co vyzdvihnout, čím na diváka zapůsobit.
Opět není důležité, že se dítě nestane filmařem, scenáristou, nebo spisovatelem. Třeba bude jednou manažerem firmy a dostane za úkol sepsat projekt na restrukturalizaci elektroinstalací v panelovém domě, se kterým půjde soutěžit do výběrového řízení. Je jisté, že v zakázce bude důležitá elektrikářská odbornost, ale ta, bez řádné prezentace, nebude mít naději na úspěch.

Na závěr
Bylo by možné vypsat všechny možné kompetence, které děti na výukových programech získají. Můj cíl je ale jinde. Chci dětem nabídnout možnost, jak smysluplně využít volný čas. Vycházím ze zkušenosti, že na prvním stupni základní školy má většina dětí čas jasně organizovaný přes kroužky a školní povinnosti. Na druhém stupni se děti začínají osamostatňovat. Opouští bohulibé zájmy a rodiče jsou rádi, když mají alespoň nějaký koníček a "nečumí" furt do mobilu a do počítače. Doufám, že se v každé třídě najde alespoň jeden nadšenec, který využije svůj telefon k tomu, aby si zkusil natočit svůj film. A že svým nadšením nakazí i další děti, které s ním do natáčení půjdou. Využijí-li k tomu dovednosti získané "v mládí" na filmových výukových programech, budu jen rád.

Na závěr mám prosbu. V případě, že si děti troufnou a ukážou vám svojí tvorbu, dívejte se na ní, ne jako filmový kritik, ale jako pedagog. Podpořte je přinejmenším pochvalou a spolkněte valnou část připomínek. Zkuste si představit, co všechno se v rámci filmování musely naučit a jaké dovednosti získaly. To, že možná vůbec nepochopíte, o co ve filmu jde, není důležité :-)