Improvizovaný příběh

26.11.2018

Učitel začne vyprávět příběh inspirovaný článkem v novinách, obrázkem, dětským vyprávěním, nebo pouhým slovem. Samotný příběh si vymýšlí, reaguje na to, co se zrovna ve skupině děje, s čím přichází do hry děti.

Vyprávění střídá s volnou hrou dětí na dané téma (související s příběhem). Např. nechá zahrát několik scének na další variaci příběhu. Poté vybere tu, která nese největší příběhový potenciál a na jejím základě pokračuje ve vyprávění.

 Využívá následující metody:
Scénka
Živý obraz (sochy), socha s vypravěčem, mluvící socha...
Vnitřní monolog jednoho dítěte - dítě říká, co mu běží hlavou
Vnitřní monolog zprostředkovaný - jedno dítě je uprostřed, ostatní říkají, co mu může běžet hlavou
Učitel v roli (učitel hraje hlavní postavu, děti jsou v hromadné roli - zvířata v lese, lidi na trhu...)
Živý stoj

Příklad:
Děti řeknou jedno slovo. Učitel začne vyprávět. Dopředu si pro sebe stanoví, že se chce věnovat např. průšvihům. 
Děti zadají téma Anděl. Učitel vypráví o Andělovi, který byl v mládí hodné Andělátko. Teď je ale Andělem ve věku dětí a vyvádí různá alotria.
Učitel dětem zadá vytvořit krátkou scénku o tom, co Anděl dělá za průšvihy...

Jiná skupina zadala slovo Muffin. Učitel vyprávěl o dívce Olze, která viděla v obchodě duhový muffin za tisícovku. Neměla na něj, proto ho ukradla. Nad hlavou se jí v té chvíli objevila duha. Olga se jí snažila zbavit. Děti hráli, co to pro to dělala, učitel byl v roli - otec, který furt zírá do mobilu a nevšimne si duhy nad hlavou... Příběh běžel dál, v závěru jsem si povídali, co kdy kdo ukradl, nebo provedl a jak se můžeme zbavit pocitů viny... Jak se zbavit té duhy, co nám svítí nad hlavou.