Doktoři a pacienti

21.01.2019

Doktoři a pacienti

Představte si, že jste tým chirurgů ve velké nemocnici. Jako komise musíte přijmout velmi důležité rozhodnutí. V tomto okamžiku máte jednoho dárce srdce a osm pacientů, kteří potřebují transplantaci srdce. Pokud víte, prognóza úspěšné transplantace je pro všechny tyto pacienty stejná. Vaše komise musí vybrat, kdo srdce dostane. Máte 20 minut na to, abyste došli ke skupinovému rozhodnutí.

Pacienti

  1. Sedmnáctiletá romská servírka, která nedokončila střední školu a je jedinou živitelkou své rodiny.
  2. Patnáctiletá těhotná dívka, svobodná.
  3. Středoškolák ruského původu, předseda třídy, který nedávno získal stipendium na lékařskou fakultu.
  4. Čtyřiadvacetiletá matka s třemi malými dětmi, vietnamská vdova, která v této zemi nemá žádné příbuzné.
  5. Dvaapadesátiletý černošský náboženský vůdce, který vede útulek a kuchyň pro bezdomovce, kde se každý den stravují tisíce lidí.
  6. Čtyřicetiletý vědec, který je blízko k objevu léku proti AIDS a sám je HIV-pozitivní.
  7. Jedenáctileté děvče ze středního východu, které se stalo symbolem světového míru.
  8. Pacient přeložený z malé venkovské nemocnice - žádné další údaje nejsou k dispozici.

Jak jsme hráli na dramaťáku:

1) Každé dítě se rozhodovalo za sebe (výběr tří kandidátů)

2) Děti se domlouvali ve dvojicích

3) Celá skupina (hrajeme v pětí - osmi dětech) se rozhoduje, koho z programu vyřadit. Zůstanou dva kandidáti.

4) Přívrženci vybraného pacienta se spolu domluví na závěrečné řeči - proč vybrat jejich pacienta

5) Výběr pacienta do programu

6) Skupina si vezme pacienta, pro kterého nehlasovala a tvoří jeho fiktivní život. Např. povídají pohřební řeč a při ní zabrousí k určité vzpomínce, tu rozehrají jako dramatickou situaci.

7) Reflexe


Příloha 2:

Poznámky k zadávání a vedení techniky:

  1. Jedná se o tzv. simulační hru. Hráči by měli rozhodovat ve fiktivním rámci toho, že jsou chirurgové, především sami za sebe (svým rozumem a svým citem). Není tedy až tak důležité, aby hráli "divadelně" psychologické charakteristiky jednotlivých chirurgů.
  2. Čas lze měnit. 15 min je málo. Záleží na cíli a také na skupině (zkušenosti). Časové omezení lze úplně zrušit, pak je třeba počítat i s tím, že se hra protáhne i na několik hodin.
  3. Počet pacientů lze měnit. Lze měnit i charakteristiky jednotlivých pacientů. Opět záleží na cíli a na zkušenostech skupiny.
  4. Kolik "doktorů" ve skupině? Optimum: od 5 do 10 včetně. Obecně platí, že méně lidí se snáze domluví.
  5. Několik menších skupin se po vybrání pacienta může spojit v jednu velkou skupinu a shodnout se v této skupině opět na jednom pacientovi (těžší varianta).
  6. Techniku ovlivní i počet rozdaných papírů s pacienty (1 pro skupinu až 1 pro každého).
  7. Lze též zvolit pozorovatele nebo zapisovatele či moderátora - není nezbytné (opět záleží na cíli). Úkoly pro pozorovatele lze formulovat z témat pro reflexi (viz níže).
  8. Je potřebné vysvětlit, co je to dojít ke skupinovému rozhodnutí (konsensu). V této hře je to rozhodnutí, se kterým každý člen souhlasí (je ochoten se pod rozhodnutí podepsat).
  9. Jedná se o náročnou techniku, je proto nutné předem uvážit, kdy ji ve skupině zařadit.
  10. Pracuje-li více skupin a některá skončí příliš brzy, je třeba dát této skupině nějaký úkol (například zadat pětiminutové volné psaní na nějaké téma vztahující se k prováděné činnosti).
  11. Pokud se během techniky "jiskřilo", je třeba z toho při reflexi vyzískat maximum a nezapomenout skupinu "udobřit" (zařadit jinou, nenáročnou techniku ... vybít se, zasmát se, spolupracovat ..., zatleskat si).

Příloha 3:

Pár poznámek k reflexi (aneb několik námětů, kudy by se mohla reflexe ubírat):

  1. Na začátku je vhodné se chvilku zaměřit na pocity jednotlivých členů po hře...
  2. Dát prostor pozorovatelům...
  3. Otázky na čas: Měřil někdo čas, bylo hodně času nebo málo, proč?, ...
  4. Co konkrétně přispělo/nepřispělo k dohodě?
  5. Proč jste dospěli/nedospěli ke skupinovému rozhodnutí?
  6. Existuje správné řešení? (Prakticky ne! Protože každý život má jedinečnou cenu a žádný není lepší než druhý. Protože každý má právo na život. Protože jsme měli k dispozici málo informací...)
  7. K tématu aktivity obecně: Má každý právo na život? Jaká je cena lidského života? (Jaký je smysl lidského života?, Jaký máte názor na trest smrti?, Hráli jste si na bohy? ...)
  8. Témata a otázky pro reflexi konkrétních způsobů komunikace během skupinového vyjednávání:
    • komunikační fauly (nadávání, skákání do řeči, nevyslyšení, zavrhovací gesta, úšklebky, shazování, ...)
    • naslouchání (Jak si pamatovat? Jak dávat najevo, že naslouchám?)
    • kompromisy (Umíte nabízet kompromisy? Umíte přijímat kompromisy?)
    • argumenty (Umíte vytvořit/přijmout/zamítnout argumenty?)
    • zajímavé jevy (např.: někdo mocně zvolá nějakou frázi, někdo se rozbrečí/rozesměje, praskne žárovka)
    • umíte konstruktivně jednat pod časovým tlakem (jak jste jednali pod časovým tlakem?)
    • kdo mluvil moc, kdo málo?
    • proč jste mlčeli? (byli jste naštvaní na skupinu (na někoho)?, vzdali jste se odpovědnosti?, měli jste strach z rozhodnutí?, neprosadili jste se?); proč?
    • jak vás ovlivnili ostatní členové (jste v životě snadno ovlivnitelní; trváte neustále na svém, či se nacházíte někde mezi?)
    • jakými způsoby členové prosazovali svá stanoviska?
    • napadlo vás: vylučování (škrtání) = zabíjení?

      Poznámka:
      Na základě mála informací mnohdy radikálně rozhodneme (život/smrt). Vedoucí může po hře přidat další v dokumentu neuvedené informace, např.: Pacient 8 je vaše dítě, či kdokoli z předchozích pacientů či známých osobností (slovo pacient je obecný pojem...). Pacient 4 pravidelně týrá své děti, Pacient 2 je závislý na heroinu ...
  9. Zeptat se, jestli by se nedalo příště něco zlepšit?...
  10. Je-li to vhodné (záleží na okolnostech), lze na konci pohovořit o technice jako takové - líbila se, nelíbila, proč?

https://clanky.rvp.cz/clanek/k/ZLE/2342/DOKTORI-A-PACIENTI.html/