Divadelní hry

DIVADELNÍ HRY 

Autobus (emoce)

Všichni víme, k čemu slouží autobus. Aby přemístil lidi z bodu A do bodu B. Náš autobus je ale kouzelný. Každý, kdo do něj nastoupí, promění náladu v celém autobusu.

Pravidla
- Učitel představuje řidiče autobusu. Sedí na židli a drží imaginární volant. Za ním jsou další židle, které jsou určené pro cestující.
- K řidičovi postupně k němu přicházejí děti - cestující. Každé dítě přichází s určitou emocí, nebo fyzickým pocitem. Svojí emocí ihned "nakazí" řidiče i ostatní cestující v autobuse. Když přijde naštvaný cestující, jsou ihned všichni naštvaní, když někdo přijde a jemu zima, všem v autobuse je zima.
- Učitel se doptává, kam dítě jede, co tam bude dělat a podobně. Dítě nesmí vypadnout z role, po celou dobu zůstává ve svém pocitu.
- Každý výstup učitel ukončuje zvoláním "Štronzo!" Na tento povel všechny děti v autobuse zkamenení. Až poté přistupuje k učiteli další dítě s novou emocí.

Poznámka
- U zkušenějších skupin zastávají roli řidiče děti.

Dětské hříchy

Nevýhoda rodičů je v tom, že jim nikdo nedá návod na to, jak vychovávat dítě. Nějaké návody sice jsou, ale moc nefungují. Každé dítě je totiž jiné, každý rodič je také jiný a každý očekává něco jiného. Mnoho rodičů proto tápe a dělá různé výchovné pokusy, některé z nich jsou zdařilejší, jiné zase méně.
Pravidla
- Vaším úkolem bude vymyslet a secvičit krátkou scénku na téma výchova. Jeden z vás bude rodič, druhý bude dítě. Dítě bude dělat něco, co se rodičům nelíbí. Ještě předtím provedeme inspiromat, tj. že si řekneme a sepíšeme, co se rodičům často nelíbí.
Lektor vezme papír a sepisuje "dětské hříchy".
- Teď budete pracovat ve dvojicích/trojicích. Z každé skupinky se stane jedna rodina. Ta si vybere jeden z dětských hříchů. K tomuto hříchu pak vymyslí dvě rodičovská řešení. Jedno bude z vašeho pohledu špatné, tzn. jak by se rodič neměl zachovat, druhé bude správné, tzn. jak by se rodič měl zachovat, jak by měl vyřešit daný problém.
Po odehrání scének následuje reflexe.

Bomba, medvěd, povodeň, herecké zadání

Hra, kterou velmi často zařazuji na konec setkání. Učitel vykřikne určité zadání, které děti v krátkém časovém úseku musí splnit (obvykle pět vteřin). Dítě, které to nestihne, na jedno kolo vypadává, poté se vrací do hry.

Zadání
Bomba - dítě si musí lehnout na břicho a rukama si přikrýt hlavu
Povodeň - dítě musí na něco vylézt
Medvěd - dítě se musí schovat tak, aby ho učitel neviděl
Oheň - dítě se musí schovat někde v rohu
Pštros - Dítě schová hlavu do písku, zadek mu kouká ven (hlavou se dotýká země, zadek mu trčí do vzduchu)
Hromada - Děti naskáčou na jednu hromadu - u početnějších skupin zadáme počet hromad (max. 5 - 6 dětí na jednu hromadu).
Lev - Děti se rozdělí do dvojic, které se honí. Do pěti vteřin musí vědět, kdo je baba a kdo utíká. Kdo nemá dvojici vypadává, kdo neběží vypadává.
Mexická vlna - Všichni doběhnou na pódium a udělají mexickou vlnu.


Herecké zadání: Učitel vymýšlí jednotlivá herecká zadání, využívá různých technik: Hromadný živý obraz (s rozehráním, nebo bez - každý musí hrát něco jiného, musí se domluvit 4-8 dětí v jednom obraze, podle zkušenosti), Živý obraz pro jednotlivce, Hromadné hraní (všichni hrají najednou, každý sám za sebe), Improvizovaná scénka ve dvojicích (děti si v rychlosti rozdělí navržené role, hrají bez přípravy), Co mi běží hlavou (každý řekne, co mu běží v určité situaci hlavou, lze krátce rozehrát).

Herecká zadání lze pro jednotlivá setkání tematizovat

Fotbalový zápas

  • živý obraz: Gól!

  • každý hraje sám za sebe: Útok na branku

  • hromadné hraní: fanoušci sledují akci před brankou - učitel je komentátor

  • improvizovaná scénka ve dvojicích až trojicích: přestávka o poločase, co se děje u stánku s párkem v rohlíku (děti si pouze v rychlosti rozdělí role - kdo je kdo, nedomlouvají děj)

  • co mi běží hlavou: co běží hlavou brankáři, na kterého letí míč - řekni jedinou myšlenku a dohraj akci. Kolikrát se to nemusí týkat fotbalu, třeba už myslí na to, co si dá k obědu...

Palačinky

  • tři živé obrazy jednotlivě: Zahraj tři fáze rozbití vajíčka. Hraješ vajíčko. Na každé cinknutí se přesuneš do další fáze. Na rozmyšlení máš deset vteřin.

  • každý sám: zahraj přesypávající se mouku

  • zpomalený záběr: Dítě jí palačinku

  • improvizace ve dvojicích: vidlička rozkvedlá vajíčko v talíři

  • hromadný živý obraz: dítě při výrobě palačinek "zakydalo" celou kuchyni. Přichází rodič.

Indiáni

  • každý hraje sám za sebe - Indián na lovu - plížíte se, lovit bude lukem a šípem

  • hromadný živý obraz - Indiáni právě přemohli obávaného medvěda

  • půlka bude mít zavřené oči, ostatní dělají zvukovou kulisu - Indiáni tancují okolo ohně

  • ve dvojicích/trojicích - Šaman odhání zlé duchy

  • zahraj zvíře, které si právě uvědomilo, že na něj letí šíp a ono ví, že už mu zbývá poslední vteřina života - každý hraje sám za sebe a jedná se o zpomalený záběr

Vaření

  • palačinka skončí na stropě - hraje každý sám za sebe

  • hromadný živý obraz - příprava hostiny na královskou svatbu - následné rozehrání

  • každý sám za sebe - krájení cibule a vyprávění vtipu u kterého se vyprávějící sám směje

  • rozfázovaný živý obraz - každý sám za sebe s nasledným rozehráním - kuchař se říznul do prstu - tři fáze - před, v tu chvíli a po říznutí

  • stroj na obalování řízků

Co by bylo... kdyby

Hra na rozvoj fantazie a kreativity

Pravidla
- Děti sedí v kruhu a odpovídají na otázku - Co by bylo... kdyby
- Odpovědi jsou krátké, stačí jedna, až tři věty. Je-li to možné, děti doprovodí povídání krátkou scénkou
- Na závěr vyzveme děti k práci ve dvojicích. Děti secvičí krátkou scénku na jednu minutu. Na doprovod mohou využít hudební skladbu
Možné otázky:
- Co by bylo, kdyby ses mohl proměnit v jakékoliv zvíře - vyber si v jaké
- Co by sis přál, kdybys měl kouzelnou lampu
- Kam bys letěl, kdybys měl létající koberec
- Co by bylo, kdybys ses mohl stát tak starým, jak bys chtěl
- Co by bylo, kdyby ses stal učitelem
- Co by se stalo, kdyby ses ráno probudil celý zelený?
- Kdyby ses mohl proměnit v jiného člověka, kým bys chtěl být?

Zdroj: Klaus W. Vopel, skupinové hry pro život


Já ne, to ty! (emoce)

Hra na procvičení zobrazení základních emocí - radost, smutek, vztek, strach.

Pravidla
- Jedno dítě ukáže na sebe a řekne ve vybrané emoci: "Já ne!", pak ukáže prstem další dítě a řekne: "To ty!".
- Dítě, na které bylo ukázáno, pokračuje ve hře a opět říká: Já ne, to ty!

Poznámky
- Děti nesmí vypadnout z role. Nesmí se smát ve chvíli, kdy vyjadřují vztek, nebo smutek.
- Na začátku hry každý pracuje podle sebe, později učitel zadává stupeň emoce - mírná radost (ve slevě mají mojí oblíbenou sušenku), větší radost (bál jsem se písemky, protože jsem neučil, ale učitelka onemocněla), velká radost (něco se povedlo, výhra v loterii...).
- Zkušené skupiny zapojují i další emoce - překvapení, vzrušení...

Kdo jsi, co jsi

Pravidla:
Děti se pohybují v rytmu hudby. Na zastavení hudby jsou děti ve štronzu. Učitel zadá prostředí, děti reagují vzhledem ke svému postoji a říkají, kdo, nebo co jsou.
Např. Učitel zadá - cukrárna. Děti říkají: Jsem kluk, kterému upadl dort, jsem přístroj na zmrzlinu, jsem dort ve výloze, věšák...
Náměty:
Supermarket, Koncert, vesmír, řeka, mikrokosmos - svět hmyzu a rostlin, v polévce, v kuchyni, na fotbalovém zápase, v padajícím letadle, na stromě, v zoo, v dětském pokoji, v ložnici rodičů, v obýváku, v krabici s nepotřebnými věcmi...

Městečko Palermo

Pravidla
- Učitel (u starších jedno z dětí) je vypravěč. Vypravěč nechá městečko Palermo usnout: "Městečko Palermo usíná...". Děti zavřou děti a učitel poklepáním na hlavu vybere dva vrahy (podle počtu dětí) a jednoho Katanyho (detektiv).
- Učitel: "Probouzí se vrazi." Označené děti zvednou hlavu a domluví se, které dítě zabijí.
- Učitel: Vrazi usínají, probouzí se Katany. Katany ukáže na jedno ze "spících" dětí, čímž se zeptá, zda se jedná o vraha. Učitel potvrdí, nebo vyvrátí domněnku. Pak nechá Katanyho usnout.
- Učitel: Probouzí se celé městečko, ale bez Jindry, který byl včera v jednu v noci brutálně zabit.
- Poslední slova ze záhrobí. Zabité dítě vypráví, co se mu stalo. Například: Včera v noci mě probudil zvuk rozbitého okna. Vykouknul jsem ven a v tom mi někdo usekl hlavu mačetou.
Po odvyprávění příběhu pro něj hra končí.
- Děti se snaží dopídit, kdo v noci vraždil. Používají přiléhavé tvrzení, které souvisí s příběhem zavražděného. Například: Včera jsem nemohla usnout. Šla jsem se projít a viděla jsem Bohunku, která v ruce měla něco lesklého a šla směrem k Jindrovi. Myslím, že to mohla být mačeta.
- U starších dětí učitel vyzve k obhajobě obviněných, u mladší přechází rovnou k hlasování.
- Kdo si myslí, že vrahem je Bohunka, Petr, Kleofáš? Děti přihlášením hlasují, koho popravit. Po odpravení dítěte s největším počtem hlasů učitel oznámí: Zabili jste vraha, nebo Zabili jste nevinného občana. V případě, že mají dvě děti stejně hlasů, pokračují ve hře všichni.
- Následuje další kolo. Hraje se tak dlouho, dokud není stejně mafiánů jako nevinných občanů.

Můj svět - moje práce

Být dítě má své výhody, ale i nevýhody.

Úkol 1: Řekněte mi, v čem je výhodné být dospělým, proč je lepší být dítětem.

Já teď vyzdvihnu jednu z největších výhod dospěláků. Dospělé už nikdo nenutí chodit do školy. Někteří chodí do školy dobrovolně až do důchodu, ale už je to jejich rozhodnutí. Školní docházka už není povinná. To znamená, že když za dospělákem přijde třeba fyzikář a zeptá se: Jak zní Archimedův zákon?, tak ten dospělák může úplně klidně říct: Já nevím a je mi to úplně jedno. Promiňte, ale mě fyzika vůbec nezajímá. A víte co se stane? Nic. Vůbec nic. Nehrozí jim pětka ani platový postih. V případě, že ten dospělák není zrovna učitel fyziky, nebo něco podobného, tak je každému jedno.

Občas se ale i dospělákům stane, že se najde nějaký vykuk, který je začne zkoušet. Už to není na známky a kolikrát to není vůbec důležité. To se třeba jen potkají dva známí, kteří se úplně neznají na nějaké slavnosti. Baví se spolu, ten jeden se zeptá: Hele, četl jsi někdy Krakatit od Čapka, tam je to skvěle popsané. A ten druhý odpoví: Ne, nečetl. Ten druhý vykulí oči a pohoršeně se zeptá: Počkej, ty jsi fakt nečetl Krakatit od Čapka? Kdyby rovnou řekl, jak je možné, že po světě chodí takový hlupák, neznaboh a blbeček, vyšlo by to nastejno. Ten hlupák, neznaboh a blbeček má několik možností. Jedna možnost je, že si bude připadat mizerně. Druhá možnost je, že se bude snažit udělat blbečka toho prvního, co ho uráží. Třetí možnost je, nechat to plavat. Vůbec se tím nezatěžovat. Nečetl Karla Čapka? No a co? Je svět je jinde. Baví ho botanika. Dokáže určit všechny rostliny ze své zahrádky, včetně druhů trav. Nebo je skvělý tanečník a jeho svět je tanec.

Úkol 2:

A to bude teď vaším úkolem. Na velký papír nakreslíte svůj svět. Budete pracovat na jednom velikém papíru, ale v tom velkém světě bude spousta malých mikrosvětů. To budou ty světy, které vy znáte, které jsou pro vás důležité. To bude váš mikrosvět, ve kterém se vy cítíte dobře a jste tam v bezpečí. Vy se v těch svých světech budete moci navštěvovat, můžete si tam zvát lidi, ale taky je můžete uzavřít a nikoho do nich nepouštět. Každý z mikrosvětů by měl obsahovat nějaké lidi a nějaké aktivní činnosti - to jsou ty, u kterých něco děláte (tanec, malování, toulání se venku, povídání si, práce na zahradě, péče o zvíře a podobně). Nepatří tam sledování televize, youtube a podobně.

Děti namalují obraz.

Takové mikrosvěty si mohou vybudovat dospěláci. Ne každému se to povede. Jsou dospěláci, kterým pořád někdo říká, co mají dělat, jak to mají dělat a oni musí poslouchat. Pak je druhá část dospěláků, která je schopna řídit se sama. Oni samy si říkají co chtějí a mají dělat. Pohybují se ve svém světě a určují jeho pravidla. A když někdo přijde a zeptá se: Jak je možné, že nevíš, jaké se píše I ve slově Rybíz, tak tenhle člověk může klidně říct: Nevím. Trápí tě to? Mě ne. V mém světě potřebuji znát jiné věci. Nemusíme to říkat s opovržením. Když jsme si sami sebou jistí, mluvíme o svém světě a víme proč to říkáme.

Úkol 3:

Jeden z vás hraje učitele, který se snaží na něčem dostat dospělého. Druhý hraje dospělého, kterému je to jedno, protože ví, že jeho svět je někde jinde. Inspirujte se vaším obrazem.

Úkol 4:

Řekněte si ve dvojicích navzájem, co by jste chtěli dělat. Nemusíte mluvit o konkrétní profesi, ale o tom, co by vás bavilo. Někoho třeba baví pracovat s čísly. Nemusíte říkat - chci být ekonom. Stačí říct, že by vás bavilo počítat, a třeba že vás baví peníze, nebo noční obloha, tak třeba to nějak spojit.

Přání:

I když to vypadá, že máte ještě dost času, tak za chvíli půjdete na střední školy. Zkuste přemýšlet už teď na tím, co umíte, co by jste chtěli dělat. Mělo by to být něco, co vás baví bez toho, že by vás do toho někdo nutil. Když něco takového najdete, zakousněte se do toho. Nehleďte na to, co vám budou říkat ostatní, nebo že to nevypadá finančně zajímavě. Protože když něco takového najdete, začnete tvořit váš svět a ten bude fungovat podle vašich pravidel. Přemýšlejte, jestli je něco, co vás opravdu baví a jestli se tomu věnujete a rozvíjíte to, nebo jestli je to jenom něco, co se vám líbí v hlavě, ale vlastně o tom nic nevíte.


Rádia

Jsou různá rádia. Hranatá, kulatá, přenosná, bílá, černá, všechny však mají stejnou úlohu. Přijímat vysílání z rádiových studiích a pobavit, nebo poučit posluchače.
Na úvod si učitel s dětmi povídá, jaké formáty pořadů v rádiu existují, nebo co tam mohou slyšet (písnička, rozhovor, četba na pokračování, telefonické písničky na přání, debata o zahrádkaření, hokejový přenos, reportáž, vtipy, ranní vysílání, poradna pro děti...)

Pravidla

- Jedno dítě hraje zákazníka. Stoupne si před jiné dítě, které představuje prodavače. Hra začíná rozhovorem:
"Dobrý den, chtěl bych rádio."
"Dobrý den, račte si vybrat. Máme zde..." Prodavač ukazuje na jednotlivé děti a popisuje, o jaké se jedná rádia. "Podívejte toto rádio má zajímavou anténku. Toto funguje pouze, když ho pohladíte. A toto je skutečný desingový skvost - růžové rádio. Zkuste si jaké budete chtít.
- Zákazník si stoupne před nějaké rádio a zapne ho. Způsob puštění rádia si volí každý sám (otočení nosu, ucha, zmačknutí části těla atd.)
- Dítě, které představuje rádio, začne po spuštění "vysílat". Povídá zprávy, zpívá a podobně.
- Zákazník sám určuje, jak dlouho musí rádio vysílat. Když ho přestane vysílání zajímat, vypne rádio a pustí jiné.
- Může se i stát, že některá rádia vysílají ten samý pořad a pokračují ve vysílání předchozího dítěte.
- Po vyzkoušení třech - pěti rádií zákazník jedno vybere a z vybraného rádia se stává zákazník.


Poznámka
- Zákazník nesmí říkat, co jaké rádio vysílá, protože tím ostatním dětem určuje, co mají vysílat. Samotné vysílání je v kompetenci jednotlivých dětí.

- Cení se hlasové modulace (rozhovor dvou lidí), mimika a kreativitaZdroj: Helena Hejnicová

Ty to dokážeš!

Hlasové cvičení ve dvojicích. Jeden z vás bude toho druhého přesvědčovat o tom, že něco dokáže, druhý bude oponovat, že to nedokáže.

Každý dvojice si domluví, co bude předmětem toho přesvědčování. Dejme tomu, že já bych chtěl, aby Klárka snědla pavouka.

Nejprve pouze tiše domlouvám: Klárko, ty to dokážeš. Ty toho pavouka sníš.

Klárka: Ne, já to nedokážu, já toho pavouka nesním.
Poté už trochu zvýšíte hlas. "Klárko, ty to dokážeš!"
Klárka také zvýší hlas: "Ne, já to nedokážu!"

Hlas se stále zvyšuje, v závěru už na sebe budete křičet. Každá dvojice využije všech pěti stupňů. Končí se tím, že se vrátíte k tichému hlasu. Nechám na vás, zda to ten druhý bude chtít dokázat, nebo ne. Může říct například: "O.K., já to dokážu," a udělat, co se po něm žádá. "Druhý normálním hlasem řekne: "Já věděl, že to dokážeš."

Nebo naopak může dotyčný říct normálním hlasem: "Já to prostě nedokážu," a odchází, druhý to nějak okomentuje.

Setkání po dvaceti letech

Pravidla

Skupina hráčů (nejlépe takových, kteří se více znají) si sednou kolem stolu. Každý má před sebou skleničku s nápojem, případně nějaké občerstvení. Jsou na setkání spolužáků po dvaceti letech. Každý má vstát a říct během asi dvou minut ostatním, jaké má zaměstnání (v jaké pozici tam je), jak se mu tam vede, jak vypadají jeho rodinné vztahy a kam se chystá v létě na dovolenou. Ostatní to mohou komentovat, ale stylem jako dospělí (kolem 40 let).
Případně se mohou účastníci předem trochu nalíčit a upravit si vlasy tak, aby vypadali starší a usedlejší.- Všichni si u každého poznamenávají + nebo -, jestli se domnívají, že jeho představa je reálná nebo ne, a své odhady si porovnají. Může se uskutečnit i málo reálná představa?
- U stálejší skupiny (ve třídě) může být zajímavé hru natočit a pustit si ji skutečně o několik let později, když už by byly odhady jasnější.Reflexe hry:
Jak se cítíte jako starší? Myslíte, že budete uvažovat jinak? Co asi budete pokládat za důležité? Domníváte se, že budete jednat podobně jako vaši rodiče?Poznámka pro vedoucí:
Vedoucí by měl umět povzbudit ty, kteří si málo věří, případně odlehčit situaci.

Hru přidal:vodníkZdroj nebo autor: CAHA, Milan; ČINČERA, Jan; NEUMAN, Jan. Hry do kapsy VII. Praha: Portál, 2004.

Na zlatý prase

Jedno dítě je hospodář a klade ostatním dětem otázku: Zabili jsme prase, co z něho chcete? Ostatní děti odpovídají: vepřovou nožičku, jitrnici, ouško, jelito, řízek...

Ve druhém kole se snaží hospodář děti zmást. Například prvního hráče se zeptá: Kolik je hodin? Hráč musí odpovědět jednou větou (max. souvětím o dvou větách tak, odpověď dávala smysl, ale zároveň, aby využil slovo, které řekl prve např. Už je dvanáct, musíme rychle sníst tu vepřovou nožičku k obědu!

Děti se nesmí zasmát, odpověď musí být přilehává situaci. Např. Zděšení, že jsme zapomněli na oběd.

IMPROVIZACE

Improvizace je něco, co se děje bez přípravy. Člověk reaguje na vzniklou situaci a hned ji řeší. Herci občas improvizují na divadle, když zapomenou text. Improvizace je i samostatnou divadelní disciplínou. Herci odehrají celé představení bez textu a předchozí. Někteří improvizují tak, že vědí o čem budou hrát, ale vymýšlejí si pouze jednotlivé části. My se budeme věnovat improvizaci, při které není dopředu domluvené vůbec nic. V Čechách funguje tzv. improliga, která sdružuje improvizační soubory, které navzájem spolu v improvizaci soutěží. Rovnou se podíváme na krátkou ukázku, ať víte, o čem je reč.

A teď si to zkusíme. Nejprve si však řekneme několik zásadních pravidel, které nám v hraní pomohou.

První pravidla

1) Začni pohybem - když nevíš, jak začít, nebo co dělat, začni dělat jakýkoliv pohyb, který tě napadne. Neboj se ho opakovat stále dokola a různě ho variovat. Zkoumej ten pohyb, zkoumej své pocity, něco se objeví.
2) Neodmítej situaci - je možné, že někdo povede příběh jiným směrem, než si představuješ. V tu chvíli neodmítej to, co ti ostatní nabízí. Přijmi to a zakomponuj to do své hry.
3) Napoj se na ostatní - vnímej, co ti ostatní říkají, nebo co dělají.
4) Neboj se nečekaných řešení - překvapuj sebe i ostatní. Neboj se zapojit fantazii.

Kategorie

Smrt v jedné minutě
Dva herci musí umřít v jedné minutě. Určí se prostředí.
Ukázka: Valouny vs. Klika - Smrt v 1 minutě (25.2.2012)

Hry k improvizaci

První rande

Počet hráčů: 2 + 1
Princip: Dva lidé, kteří navzájem neznají svou povahu, ani své povolání, se sejdou v kavárně na první rande.

Postup:
- Hrají dva neznámí a jeden čísník.
- Každý si vylosuje povolání a povahový rys (náruživá policistka, zmatená patoloža, cholerický programátor, sympatický řezník... nechat vymýšlet děti).
- číšník také dostane svůj povahový rys (vlezlý, vtipný, otrávený...)
- pár přijde do restaurace a improvizuje rozhovor. Snaží se dozvědět něco o tom druhém, prozradit i něco o sobě. Snahou je dovést rozhovor k nějakému závěru.
- číšník vstupuje do hry pouze občas, přijímá a vyřizuje objednávky
- pravidlo: přijmout vše, co do hry patří, nevypadávat z role a emocí
Zdroj: Improvous.cz